Veronika & Kiko

Známe se 15 let, takže můžu s klidným srdcem říct, že Veronika byla vždycky tak trochu střelec a blázen, který se do všeho vrhal po hlavě - do práce, lásky, stěhování a nakonec i do adopce psa. Protože pořídit si svého prvního psa, v centru Londýna a navíc Huskyho, vyžaduje minimálně lehkou dávku bláznovství. 

Během studia na Akademii výtvarných umění jsem byla často na stážích  v zahraničí - ve Španělsku, Finsku, Velké Británii, takže se mi otevřel svět. A bohužel, pokud jde o umění, je Praha docela malá. Po studiu  jsem si ale záhy našla práci v reklamě,  kde jsme pracovali na adaptacích, což člověka přestane docela rychle bavit a zjistí, že by dělal raději něco svého a kreativního. V té době u nás ale bohužel nebylo tolik značek, které by měli vlastní komunikaci a vše bylo teprve v počátcích. Se svým tehdejším partnerem, který byl Francouz jsme se proto rozhodli odstěhovat Londýna. Tady jsem dostala nabídku práce ve známé reklamní agentuře a pracovala jsme na kamapních na parfémy, což mi bylo také blízké . 

Jsem kreativní ředitel, což  znamená zodpovědnost za celý projekt. Pomáhám také s tiskem časopisu a momentálně pracuji na volné noze. Hlavní téma mé práce je většinou  móda a kosmetika.

Práce s módou mi byla vždy  blízká a moc se mi líbí vytváření světa okolo dané značky. Každý krok je vlastně zábavný, od prvotního nápadu, přes realizaci, až po postupné zveřejňování kampaně.

.

To je dobrá otázka, zrovna včera jsem se o tom bavila s rodiči. Myslím, že Londýn je skvělý v tom, že tu nikdo nikoho neposuzuje, nikdo neřeší, co máte na sobě a odkud pocházíte, mnohem důležitější je, co umíte a jestli umíte komunikovat. Paříž je splněný sen, pokud je člověk společenský, rád chodí ven, má ráda spontánní seznamovaní a neustalou interakci. Ta stinnější stránka bohužel je, že je Paříž hodně založena na rodinných vztazích a ohledně práce je docela složité se do těchto kruhů dostat. Praha je můj domov, ale z mého pohled nám tady bohužel chybí  hrdost a vlastni identita, lidi se více navzájem soudí a koukají, co má kdo za plotem. Ale určitě se to zlepšuje. Taky tady máme skvělé kulturní základy, od kinematografie, divadla, architektury, kostýmního výtvarnictví či grafiky. Nemluvě o vysoké úrovni lékařství a vědy, rozhodně máme na čem stavět.

Já jsem pořád v centru Londýna, jenom máme menší zahrádku právě kvůli Kiko. Předtím jsme bydleli vedle Notting Hill, kde to není zrovna nejbezpečnější a v naší ulici jsme měli něco,  čemu se říká "Trap House," takže tam nebylo úplně nejlepší. Před dvěma lety jsme se přestěhovali do jiné čtvrti, blíže k řece Temži.

Kiko je  Husky a jak se říká, příšla jsem k ní jako slepý k houslím. Kamarádka se ptala, jestli někdo nemůže zachránit stěně Huskyho a ja jsem neodolala, napsala jsem a pak už se to vezlo. Paní, co je nabízela se samozřejmě ihned chytla a nepustila mě, dokud jsem nepřišla se na štěňata alespoň podívat. Jedno z nich vyrazilo okamžitě ke mě a skočilo mi do náruče. Bylo to právě to stěně, které potřebovalo zachránit. A tak už  nám zůstala.

Husky je komplikované plemeno, takže je to trochu výzva, ale nádherná. S Kiko je legrace, ale někdy je náročná. Třeba v jídle je hodně vybíravá, je háklivá, když s ní není nikdo doma nebo když ji necháme samotnou, takže  vlastně potřebuje neustálou péči.

Rozhodně ano a možná dokonce i více než v Praze. S Kiko jsem v Praze byli parkrát, ale vždycky je to trochu nadělení, protože si občas lidi myslí, že je to vlk:) 

Mrkev a RawMeat - směs syrového masa se zeleninou a bobulemi namleto a zmrazeno.

Na horách, běháním, teď třeba zkoušíme Kiko naučit běhat za lyžemi, protože miluje sníh.

Rozhodně se nebát, protože pes přináší spoustu radosti, ale také mít zdravý rozum, určitě před pořízením je dobré dělat dog sitting, tedy si vzít psa třeba na chvíli na zkoušku nebo alespoň na pár procházek, abyste viděli, jak pes reaguje a jestli zvládá socializaci. Tím si také zkusíte, jestli vás to vůbec baví a samozřejmě zvažte, jestli máte čas. Mít psa je zodpovědnost, vyžaduje to plánování a je to také hodne časově náročné.

Nebudu to barvit na růžovo, ideální  to není,  město je špinavé a jsou tu mraky odpadků. Na druhou stranu bereme Kiko na focení, občas ji beru i do atelieru a jí proste stačí byt s námi. Určitě se dá zvyknout na všechno, když máte motivaci a vůli. Což já s Kiko rozhodně mám.